Už se vám někdy stalo, že jste práci věnovali veškerý čas a úsilí, což vedlo k psychickému zhroucení? Práce vás nejdříve bavila i naplňovala, rázem se vám z ní ale začalo dělat špatně? Měli jste pocit, že jen ustavičně pracujete, a zároveň přestáváte mít čas a energii pro sebe i své blízké?
Možná právě vy potřebujete pomoc se syndromem vyhoření. Jedná se o nepříjemnou situaci, která vám nedovolí pokračovat v zaměstnání, pracovat produktivně a budovat svou kariéru. Jaké jsou příznaky syndromu vyhoření, kde vyhledat pomoc a jak ho léčit? Pojďme se na problém mnoha z nás podívat do hloubky.
Příznak syndromu vyhoření: Už nemůžu dál pracovat…
Syndrom vyhoření představuje nepříjemný psychický stav charakteristický pro ztrátu zájmu a nadšení z práce. Jedním z hlavních příznaků syndromu vyhoření je vyčerpanost, ale také psychické zhroucení. Práce, která byla dříve předmětem zábavy, vášně a uspokojení, se najednou stala předmětem stresu, únavy, psychických a fyzických problémů.
Cítíme v sobě narůstající napětí a vytváříme si v sobě obrovský tlak. Chceme podat nadměrný výkon v práci, máme strach ze selhání, tedy neschopnosti splnit příslušné požadavky či normy. Pokud kombinace těchto vlivů působí na naší psychickou a fyzickou stránku dlouhodobě, může nás syndrom vyhoření potkat. Stávají se z nás unavené, otupělé a frustrované trosky. Syndrom vyhoření se týká nejen jakékoliv profese, kde cítíme enormní tlak a strach ze selhání, ale také matek na mateřské či studentů.
Jak se projevuje syndrom vyhoření? Deprese a mnoho dalších!
Hlavní příznaky syndromu vyhoření jsou:
• Deprese.
• Únava.
• Úzkost.
• Poruchy spánku.
• Porucha soustředění.
• Problémy s pamětí.
• Bolesti hlavy.
• Snížený sexuální apetit.
Když život ovládá vnější motivace, dostihne nás syndrom vyhoření
Existuje celá řada faktorů, které nás do tohoto stavu mohou dostat, například špatná motivace, strach a tlak. Zdravá motivace je ta vnitřní, která nám dodává kreativitu, energii a nadšení pro naši seberealizaci. Pokud váš život řídí vnější motivace, důsledek se zpravidla projeví až v dlouhodobějším horizontu. Ta v mnohých vytváří nesnesitelný tlak, což může u některých lidí propuknout až v syndrom vyhoření.
Syndrom vyhořeni a pocit tlaku, který se stává nesnesitelným
Dnešní doba v mnohých probudila přehnaná očekávání a striktní požadavky na sebe sama a lpění na pochvale či odměně od šéfa i kolegů. Zničující je potřeba podávat výkon posilující sebehodnotu.
Jsou případy lidí, kteří nedokáží zodpovědět otázku, proč jsou příliš orientovaní na výkon. Často používají fráze typu: Práce mě baví! Miluji svojí práci! Práce je můj koníček!
Je třeba si ale uvědomit, že každý extrém má své stinné stránky. Skutečné řídící motivy bývají jiné: Pokud podám výkon, jsem dobrý. Když nepodám výkon, jsem k ničemu. Nahrazovat svou hodnotu práce za výkon bývá velmi časté. A potom se z nás stávají doslova závislí feťáci.
K tomu se přidávají strachy: Zvládnu množství práce, které mi bylo naloženo?? Nezesměšním se před kolegy či šéfem? Jsem dostatečně dobrý? Vydělám dost? Uživím rodinu? Selžu jako manžel i jako rodič?
A právě toto nastavení mysli je cestou do pekel.
Jak vyléčit syndrom vyhoření a najít životní rovnováhu
Je důležité si uvědomit, že právě postoje, chování, myšlení a špatné návyky nás dostaly do stavu vyhoření a životní nerovnováhy. I z toho důvodu je nezbytné přehodnotit svůj dosavadní život a změnit svůj způsob myšlení a uvažování.
V první fázi je klíčová podpora a pomoc rodiny i přátel. Ti poskytnou dotyčnému patřičný klid a vědomí toho, že v tom není úplně sám.
V druhé fázi je vhodné začít dělat drobné krůčky vedoucí k radosti a potěšení. Může se jednat o aktivní odpočinek, sport, zábavu, procházky v přírodě, věnování se koníčkům nebo trávení času s rodinou a dětmi.
Ve třetí fázi je třeba začít analyzovat svůj dosavadní život a zjistit, v čem tkví podstata problému. Nejprve bychom si měli pokládat následující otázky: Proč danou práci dělám? Jaký prospěch z ní mám? Naplňuje mě moje práce? Jak chci skloubit pracovní a rodinný život? Jak chci pečovat o své zdraví?
V poslední fázi je třeba dojít k uvědomění a poznání faktu, že je potřeba něco změnit, ale zároveň je nutné konkrétní kroky vedoucí ke změně realizovat. Práce s naší hlavou rozhodně není vždy snadná, proto tento proces změny vyžaduje trpělivost, sílu, odvahu a odhodlání.
Ale výsledek stojí za to! Vždyť každý člověk by měl žít spokojený a naplněný život plný psychické pohody a štěstí.
