Každý z vás se během svého života nejspíše setkal s člověkem, jenž jevil známky bláznovství či šílenství, schizofrenie či úzkosti, a nebo jiné psychické poruchy. Prostě a jednoduše někoho, kdo se projevoval naprosto odlišně od ostatních a choval se jako blázen.
Co to vlastně znamená chovat se jako blázen? Proč se bojíme neznámého a neměli bychom raději druhé poznat a porozumět jim?
Duševní poruchy, záchvaty úzkosti aneb Blázen znamená být jiný
Nejdříve se pojďme podívat na to, co slovo blázen skutečně znamená a co si pod tímto termínem představit. Jako blázna můžeme často vnímat někoho s psychickou poruchou, někoho odlišného.
Od volání o pomoc až po agresivitu
Jeho názory a chování jsou diametrálně odlišné. Občas dokonce v takové míře, že se v jeho přítomnosti cítíme (v lepším případě) krajně nepříjemně. V horším případě dokonce ohrožení. Nedokážeme odhadnout, zda nás dotyčný chce požádat o radu či pomoc, nadávat nám či na nás zaútočit, nebo si jen popovídat. Existuje široká paleta chování lidí s psychickými problémy: od poslů z vesmíru až po útočné, agresivní či dokonce životu nebezpečné chování lidí trpící schizofrenií.
Za blázny často považujeme ty, kteří mají velmi odlišné názory na svět či politiku, poslouchají hudbu, která je mimo střední proud, nebo ty, jenž jsou v zimě spoře oblečeni. A jistě by se našlo mnoho dalších příkladů.
Něco hluboce v nás má touhu druhé neustále hodnotit a soudit. Pokud se nehodí do sociální škatulky či normy a připadá nám jejich chování z nějakého důvodu extrémní, máme tendenci je nálepkovat (jako blázny). Existují, z našeho pohledu, i naprosto bizarní příklady “bláznů”: může jim být v nadsázce hravý, autentický a živý rodič, který si zrovna hraje se svými dětmi. Ano, i to bývá velmi často v rozporu s tím, jak by se měl rodič (podle našich očekávání) chovat.
Duševní nemoc: To, co je odlišné, je nebezpečné
Žijeme ve společnosti, která odlišnost a jinakost netoleruje. Je to dáno historickou zkušeností, výchovou a společenským prizmatem. Je velmi jednoduché některé duševně nemocné negativně nálepkovat jen proto, že se vymykají zaběhlým normám a konvencím.
Vytvoříme si o něčem či někom pevný názor či přesvědčení, které nechceme nebo spíše nejsme schopni změnit. Raději odlišné chování odsuzujeme, jsme nesnášenliví, máme nedostatek úcty k druhým a jejich odlišnému vystupování. Nechceme pochopit jejich chování a trápení proto, že v sobě nosíme hluboce zakořeněný strach z cizího či neznámého.
Nechováme se my sami jako blázni?
Podívejme se na svět z jiné perspektivy a možná uvidíme, že život plný konzumu, honby za penězi, kariérou a komentáři či “líbí se mi” na sociálních sítích, dělá blázny právě z nás.
Často slýcháme o neutěšeném stavu společnosti. Množství psychických poruch vzniká právě díky tomuto způsobu života. Na první pohled se zdá vše pořádku, ale po hlubším zkoumání nám takový život způsobuje mnoho bolesti, starostí a oddělenosti. Mnozí se v životě trápí, neboť si přivykli způsobu konzumního života. Přesto často nejsme schopni své životy změnit. To mně připadá hodně bláznivé…
Pěstujme v sobě respekt a porozumění
Aby se nám společně žilo lépe, měli bychom se snažit respektovat cizí lidi a porozumět jim. Každý z nás je jiný. Máme různé návyky, potřeby, zájmy a názory. Budeme-li společně se zájmem naslouchat a zajímat se, mnohé se dozvíme (o jiných i o nás samotných). Věřím, že pokud se přestaneme druhých bát, bude se nám lépe a klidněji žít i usínat.
Váš Zdeněk
